Lysohorský čtyřlístek (L4L) 2014

Doba před a příprava

Závod jsem měl vyhlédnutý už od minulého roku, ale vždycky jsem si říkal, že 14 hod na to převýšení bych prostě chůzí nedal a tedy jsem velmi zkroušeně sledoval minulý ročník bez vlastní účasti. Letos jsem se registroval už v zimě, v třeskutém mrazu na Pradědu, kde jsme tehdy byly na výletě, jsem zuřivě vyplňoval formulář skrze telefon. Bylo to rozumné, protože do hodiny bylo vyprodáno.

Před závodem jsem věděl pouze jediné - MF50 se zhruba stejným převýšením jsem absolvoval za 10:45, ale byla o 10 km kratší. Na závěr jsem byl ve stavu, že šlo běžet jen po rovině, takže jsem automaticky připočetl 2 hod chůze za 10 km delší trať L4L, což vychází okolo 13 hod.

Ubytování jsme sehnali fantasticky 2 km od chaty pěšky, takže ideální pro večerní pasta party a ranní start.

Mapa závodu

1. Lysá

Nejvíce jsem měl obavy z počasí. Ačkoliv jsem hodně ošklivých a dlouhých závodů absolvoval ve vedru, opravdu ho nemám rád. Začínalo se v 7 hod za oblohy bez mráčku a už ráno bylo dost teplo a vlhko. Během dne měly být teploty kolem 30, na LH téměř nefoukalo, což jsem tu snad nikdy nezažil.

Start z Gruně poskytl krátký výhled na LH a všichni v "dáli" viděli, s kým budou mít po zbytek dne čest. Už v prvním seběhu do údolí jsem po 4 km měl naprosto promočené triko od vlhkosti, která se tam držela. Samozřejmě jsem nikam nespěchal, což se o mém okolí říci nedalo. Od paty stoupání někteří nasadili svižný běh s vysokou frekvencí, což mi připadalo jako učiněná sebevražda, protože se rozhodně nejednalo o čelo závodu. Po třetině prvního kopce už nikdo okolo neběžel.

V velmi rozumném tempu jsem dorazil na vrchol a ještě si říkal, že to jde docela dobře. Občerstvovačka bohatě zásobena, vody dostatek, takže super.

Ze seběhů jsem měl ohromné obavy, protože byly dost prudké, většinou technické a hlavně běžet v kuse hodinu z kopce jsem neměl pořádně kde natrénovat. Začal jsem svižně, ale ne příliš rychle. První seběh se ke mně dokonce připojil Schod, který si udělal vycházku "náhodou kolem". Divil jsem se, že mi to šlo a dokonce mne to začalo bavit. Nějak jsem za poslední 2 týdny změnil styl, sice nechápu jak a v čem, ale jednoduše to už nebolí při každém došlapu, kontakt se zemí je kratší a prostě tělo letí dopředu. Dokonce i po technických pasážích to šlo velmi dobře.

Do Krásné to však nevedlo jen z kopce (překvapivě), ale bylo zde i několik kratších výstupů, když jsem seběhl dolů, polilo mne nesmírné vedro a úplně jsem cítil tu šílenou vlhkost vzduchu.

2. Lysá

Zde už nikdo neběžel, všichni odevzdaně šli. Byl jsem překvapen, že tempo stále jakž-takž drželo a po žluté se trajdalo dobře. Kromě úseku na otevřené louce, který byl relativně prudký a zároveň se do mne opřelo sluníčko. Během dne pořád pil, pil, pil, takže za celý den jsem zvládl asi 10 l tekutin, z toho 8 l vody na trati. Na konci stoupání jsem už měl silný pocit, že mi to nejde, ale předběhl jsem asi 8 lidí, takže to evidentně nebylo tak zlé. Když na jednoho chlapce pod vrcholem volali Přidej, jen odpověděl - To už nejde, já už nemůžu. Nechtěl jsem být ta hyena, která mu zmíní, že ještě 2x to půjde nahoru a ve větším vedru.

Seběh k Mazáku byl velmi oddychový, mírně jsem zpomalil, protože jsem nevěděl, co tělo udělá, ale vše překvapivě drželo. Asfalt poslední pár kilometrů mne vyloženě nebavil. Na konci klesání mi začalo škubat rameno bolestí a zjistil jsem, že nějaká tkanička od batohu mne "bičovala" po celý hodinový seběh do ramene. I takové drobnosti mohou bolet.

3. Lysá

Od Mazáku byl na LH podivný traverz na žlutou, který byl však téměř celý lesem a bylo to velmi příjemné. Po několika rovinkách se ještě dalo popobíhat, ale do konce už samozřejmě všichni šli rozvážným tempem. Poslední třetina výškových metrů už hodně bolela, měl jsem problém se udržet okolí a vůbec jsem měl pocit, že se to právě láme. Povídal jsem si s jedním kolegou, přičemž jsem ho chtěl ohromit novinkou, že Petr K. má pod LH úl s pracovitými včeličkami. Vůbec se mi to nedařilo, protože chlapec se s Peterem K. o tomto tématu bavil zhruba před týdnem.

Když mi byla položena otázka, na jaký čas jdu, řekl - vůbec nemám cíl, chci to dojít do 14 hod. Což byla absolutně pravda. Celou dobu jsem šel pocitově a hodinkách se orientoval jen podle výškoměru (pro tyto závody naprosto dokonalá věc) a bylo mi to srdečně jedno kolikátý skončím, když dojdu v limitu. Najednou prohodil, že jdeme na čas okolo 10 hod, což mne přímo vyděsilo. Hlavně jsem nechápal ten výpočet, protože právě na konči člověka opouštějí síly a je hodně těžké předvídat vlastní stav a potažmo čas. Blesklo mi hlavou, že jsem to teda hodně přepálil a že to asi nebude dobré.

Na občestvovačce už jsem se kompletně ponořil hlavou do korýtka na mytí. Bylo mi nesmírné vedro a bolel mne žaludek. Seběh už nebyl zdaleka tak čerstvý, 2x jsem nechával na pár sekund pozor a nesmírně bolestivě jsem se nakopl do palce. Nevím proč jsem měl chuť nakopávat ty 3 kg šutry z kopce dolů. Každopádně to bolelo nesmírně. Chvílemi už jsem z kopce šel a snažil se šetřit síly, seběh už jsem si tak neužíval.

4. Lysá

V podstatě mi při seběhu všichni utekli a jen jsem matně tušil, že mne čeká jakási sjezdovka. Byl jsem zvědavý, protože jsem si tohoto koutu nikdy nevšiml a sjezdovky nahoru obvykle stoupám s nadšením. Výsledkem byla naprostá katastrofa, pekelná krize, nejhorší bylo slunce, které pálilo neuvěřitelně silně, potil jsem se po celém těle, nedokázal jsem vůbec jít jakkoliv rozumně, neuvěřitelně pomalu jsem sunul nohu za nohou. Dělalo se mi mdlo, točila se hlava, prostě radost ze života. Nějaký domorodec se nám zmínil, že když tu ještě běželi ti první, tak byla sjezdovka ve stínu a bylo to výrazně chladněji. Nepotěšil mne. Výstup opravdu připomínal spíše zpomalený film a krize byla drtivá, až u Lukšince jsem se trochu probral, přestal mne bolet žaludek a mohl jsem se trochu rozejít. Nahoru jsem dokonce skupinku chvilku táhl a mírně jsme zrychlili, což ostatní kvitovali jen neurčitým funěním a sípáním. V podstatě poprvé za celý den mne předběhl "turista" (alias nezávodník), který svižně vybíhal se 2 softflasky za pasem. Hádám, že šel ten den poprvé.

Na občerstvovačce jsem se musel chvíli zastavit a nabrat jídla, co jsem dokázal strávit. Nebylo to nikterak dlouhé, ale přesto mne v podstatě všichni okolo předběhli a musel jsem je při seběhu dobíhat, což mne dost mne dost štvalo, protože už to opravdu bolelo a měl jsem hodně obavy, abych někde nezakopl a neskončil pádem do stromu. Nahoře mne informovali, že se neběží závěrečný apendix, což mi kupodivu výrazně zvedlo náladu.

Po seběhu následovala překrásná vlnkatá pasáž, kterou jsem měl dle svého původního plánu celou běžet a nahnat čas. Běžet nešlo, nebylo to o nějaké velké námaze, ale prostě únava a bolest už taková, že cokoliv bolelo a chůze bolela méně. Postupně jsem se dotlačil k několika kratším běhům a alespoň rychlé chůzi, stoupání na hřeben bylo ve velmi hezkém terénu, tak jsem se kochal okolím. Kupodivu nepřišla má tradiční před-koncová krize, kdy jsou pro mne poslední 4 km těchto závodu absolutně nejhorší. Úplně na závěr jsem si vzpomenul na několik dobře míněných rad Vojty ohledně spurtu, takže jsem mohutně zavyl a začal spurtovat asi tempem 6 min/km, což bylo mém maximum. Stačilo to, uběhl jsem pronásledovatelům asi o 100 m, ti jen s podivem zírali mým směrem a nechápali, proč se tak dřu.

Výsledný čas těsně nad 10 hod byl fantastický a vůbec jsem něco tak rychlého neočekával. Na finiš-kofolu jsem se těšil posledních 20 km jako na žádné jídlo v životě. (A jsem po doběhu do cíle uslyšel otázku své věrné podporovatelky: "Dáš si malinovku?" ;o)

Shrnutí

Nádhera, přišlo mi to popravdě lehčí než MF50, protože jsem daleko lépe dokázal pracovat v sebězích a obecně zde byly "běhatelné" pasáže. I tak to bylo extrémně těžké a nejhorších bylo vždycky posledních 200 výškových metrů výstupu na LH. Vedro bylo zničující, mnoho lidí se pak v cíli sdílelo, kolikrátžeto blinkali apod., což se mi naštěstí vyhnulo.

Organizace samozřejmě super, chladné korýtko na občerstvovačce nemělo žádnou chybu.

Velmi se líbilo, že závod je těmi lístky tak příjemně rozdělen a člověk v podstatě velmi přesně ví, jak na tom právě je a co mu zbývá. Bylo mi relativně jedno, kudy se jde nahoru dolů, počítal jsem si jen počet výstupů a sestupů s tím, že jsem věděl, že to bude stále pomalejší a stále více na morálku.

Na příští ročník už mám několik tipů na optimalizaci, tak se pokusím pár minut z času ubrat. Hlavně na konec už nezbyly síly a dalo ubrat ještě 30 min, kdyby člověk dokázal jakkoliv běžet a ne jen jít po posledním seběhu. A to i my se stalo, že jsem nadělil člověku, kterého jsem vyřízeného míjel po LH až po seběhu jsem za posledních 6.5 km dal 20 min. Velmi vtipné bylo neustále křižování se turistů, když zjistili, že jdeme 4x nahoru a dolů.